Rohový parní buchar o hmotnosti 5 tun byl v kovárně Vítkovických železáren instalován v roce 1898 v rámci rozšiřování provozu a výrobního sortimentu bývalé staré ocelárny (později závod 3) a patřil k základnímu vybavení vítkovické kovárny.
Konstrukční horizontální řešení bucharu (horizontální příčník usazený na dvou sloupech), je pruským patentem konstruktéra Alfreda Trappena z roku 1863 a buchar byl do Vítkovic dovezen ze strojírny Märkische Maschinenbauanstalt Ludwig Stuckenholz AG, z německého města Wetter an der Ruhr. Tato strojírna se specializovala na konstrukci a výrobu zařízení a vybavení oceláren.
Jedná se o parní buchar, který sloužil ke tváření zpracovávaného materiálu (výkovku) rozehřátého na kovací teplotu využívající kinetické energie pohybující se části, tzv. beranu, který je integrovaný s pístnicí a pístem parního pohonu. Dopadovou rychlost získal beran vlivem gravitace a hmotnosti beranu (5 000 kg), která byla posílena silou vznikající páry o tlaku 1,0 MPa na činnou plochu pístu (550 mm).
Parní buchar se na rozdíl od ostatních zařízení v kovárně dochoval do současné doby v téměř autentickém stavu, tak jak byl do provozu instalován v roce 1898. Zajímavostí je především způsob obsluhy stroje – tvářený materiál byl naváděn ke kování pouze ručně, ručními pákami, a to až do roku 1987, kdy byl z výroby odstaven. Poté jej nahradil moderní integrovaný soubor pro volné kování s hydraulickým kovacím lisem CKW 630.
Výrobní sortiment: kroužky od Ø díry 250 mm do Ø díry 400 mm
Z hlediska technologického toku kovárny sloužil tzv. rohový buchar k volnému kování ocelových výkovků – hrubých okovků (především pro železniční vozový park – nápravy, kola, okolky aj.).
Max váha kroužků: 590 kg
